Chudoba

Giniho koeficient vynalezl italský statistik Corrado Gini. Používá se především k měření rozdílů v příjmech, nebo i toho, jak je v zemi přerozděleno bohatství. Hodnota koeficientu se pohybuje od 0 po 1, přičemž 0 znamená rovné přerozdělení. Čím je koeficient vyšší, tím je přerozdělení nespravedlivější.

Z uvedených zemí najdeme největší nerovnost příjmů v Chile. Znamená to, že v této jihoamerické zemi žijí lidé s velmi vysokým příjmem ale zároveň i velký počet s velmi nízkým příjmem. Česká republika má koeficient 0,26. Koeficient Španělska je 0,32 a Spojených států 0,38. (rok: 2008)

Jižní a střední Amerika je kontinent s největší nerovností mezi chudými a bohatými. I když se v posledních letech nerovnost zmenšila, v mnoha zemích žije několik obzvláště bohatých lidí, kteří kontrolují více bohatství než má k dispozici polovina tamní populace. Příčinu je třeba hledat v koloniální éře, během níž několik lidí získalo obrovské pozemky. K této nerovnosti také přispěly neoliberální reformy z 80-tých letech. Ve stejném období naopak zchudly obrovské skupiny místních obyvatel.

Rozdíl mezi chudými a bohatými v globálním měřítku v posledních letech vzrostl, a to nejen mezi státy navzájem, ale i uvnitř konkrétních zemí. Zatímco vyšší vrstvy zbohatly, velká skupina populace zchudla. K tomuto vývoji přispěla i finanční krize z roku 2008. V současnosti je na světě více miliardářů než před krizí, ale zároveň na celém světě žije více než 1,2 miliardy lidí v extrémní chudobě. To znamená, že si podle kritérií OSN, musí vystačit s méně než 1,25 dolarem na den.

Chudobu nelze měřit pouze příjmem a spotřebou. Proto OSN přišla s tzv. Indexem lidského rozvoje (Human Development Index - HDI), který bere v úvahu i očekávanou délku života, úroveň vzdělání a kupní sílu. Tyto tři faktory poukazují na stupeň rozvoje zemí.

Mezi nejchudší státy řadíme země, které vykazují mimořádně nízký příjem na obyvatele, mají nefungující ekonomiky a nedostatečný přístup k pitné vodě a hygienickým zařízením či k elektřině. K nejchudším zemím světa zařazujeme 48 států, v nichž žije 12 procent světové populace. Patří mezi ně 34 afrických států, 14 zemí v Asii a Pacifiku a Haiti v Karibiku. Údaj z roku 2013 (UN).

Průměrná očekávaná délka života v nejméně rozvinutých zemích je 61 let. (ůdaje z roku 2011). Téměř tři čtvrtiny všech obyvatel však umírá před dosažením padesátin. Hlavní příčiny krátké délky života jsou podvýživa, nedostatek lékařské péče a znečištěné vodní zdroje. V nejchudších regionech Afriky k tomu významně přispívá i HIV/AIDS. Celosvětově je průměrná očekávaná délka života 68 let.

V roce 2013 lidé, kteří pracovali v zahraničí, poslali svým rodinám do zemí globálního Jihu 414 miliard dolarů. Díky tomu se daří v chudých státech zmírňovat chudobu.

V roce 2010 země globálního Jihu zaplatily jen na úrocích z dluhů 154 miliard dolarů. To je mnohem více než se k nim dostává prostřednictvím rozvojové spolupráce. Mnohé země na splácení dluhů používají více než čtvrtinu svých příjmů z exportu. I zde jsou však značné rozdíly. Například africké a asijské státy mají nižší dluhy než ty latinskoamerické. Mnohé země jsou kromě toho zadlužené především v dolarech. V mnoha případech přitom lokální měny k dolaru v posledních letech oslabily, jejich dluh tak znovu narostl.

Podle amerického ekonomického magazínu Forbes, který sestavuje seznam nejbohatších lidí světa, se stal v roce 2013 nejbohatší osobou mexický telekomunikační magnát Carlos Slim Helu. Hodnota jeho majetku se odhaduje na 73 miliard amerických dolarů. Pro srovnání - zakladatel módního řetězce Zara Amancio Ortega vlastní majetek ve výši 57 miliard dolarů a majetek Liliane Bettencourt, která stojí za kosmetickou společností L'Oreal a je šestou nejbohatší osobou světa, je 30 miliard dolarů.

Zhruba polovina všech negramotných lidí světa žije dohromady v Indii, Číně, Bangladéši a Pákistánu. Na celém světě neumí číst a psát 775 milionů lidí (údaj z roku 2011).

Ve světě se potýká s negramotností podstatně více žen než mužů. Zhruba dvě třetiny všech analfabetů jsou právě ženy. (Údaj z roku 2011)

-

I když se zdravotní péče ve světě zlepšuje, rozdělena je velmi nerovnoměrně. Přestože zhruba 5/6 světové populace najdeme v méně rozvinutých zemích, proudí k nim pouze 1/7 peněz vynakládaných na zdravotní péči.