Chudoba
Tento modul prozkoumává chudobu z různých perspektiv - jak v zemích globálního Jihu tak i globálního Severu.
Úvod do tématu
Každé z následujících čtyř jmen je spojeno s fiktivním příběhem. Přečtěte si nejdříve všechny příběhy a pak odpovězte na otázky.
Amanda, 65 let
Tři roky po vypuknutí finanční a hypoteční krize se náš dům ocitl v dražbě a my na dlažbě. Od té doby žiji se svým manželem v malém přívěsu v karavanovém kempu v USA. Poslední roky se v našem životě udály obrovské změny. Nejdříve jsme se půjčku na dům pokusili zaplatit. Použili jsme na to všechny naše úspory. Ale protože můj muž přišel o práci a já jsem onemocněla, splátky byly pro nás prostě příliš vysoké. Vysoké náklady na léčbu spolkly celé moje důchodové pojištění. Musela jsem zrušit členství v různých klubech, s mnoha přáteli jsem proto ztratila kontakt. Nicméně nejhorší ze všeho jsou pohledy, které na mě házejí lidé, když si stoupnu do řady na teplé jídlo v azylovém domě.
Tuigun, 10 let
Mám tři sestry a bydlíme s mámou v bytě v jedné pražské okrajové části. O pokoj se dělím se starší sestrou. Dvě mladší sestry spí v pokoji s mámou. V zimě býváme často nemocní, protože náš byt je velmi chladný. Chceme se proto co nejdříve přestěhovat. Moje nejmladší sestra teď půjde do školky a máma se bude moci poohlédnout po práci. Zatím hodně štěstí neměla, protože nemluví velmi dobře česky. Navíc, má omezené možnosti, protože má vyhřezlou plotýnku a proto nemůže zvedat těžké věci. Doma jsme vždy dost ve stresu, protože moje sestra a já chceme chodit na školní výlety a máma na to potřebuje hodně peněz. Rádi bychom se toto léto vydali do Kazachstánu navštívit naši babičku, jenže letenky jsou velmi drahé. Asi proto budeme muset cestu opět odložit.
Tonda, 45 let
Mým domovem se staly brněnské ulice, lavičky a parky. Kdysi jsem žil normální život. To bylo předtím, než se se mnou moje žena rozvedla, odstěhovala se ode mne a vzala s sebou i naše dvě děti. Byl jsem z toho v těžké depresi, ztratil práci a přede mnou se den co den vršily nové a nové nezaplacené účty. Chtěl jsem si znovu najít práci, ale bez úspěchu. Nakonec jsem byl nucen opustit byt. Nejdříve jsem zkoušel štěstí v útulku pro bezdomovce, ale neuměl jsem si zvyknout na jejich pravidla. Vždycky jsem si myslel, že život na ulici bude pro mě jen dočasným řešením, ale pravda je taková, že jsem bezdomovcem už léta.
Naima, 14 let.
S mámou a čtyřmi sourozenci žijeme blízko somálského hlavního města Mogadišo. Kvůli zuřící občanské válce jsme neustále v nebezpečí a musíme často utíkat z domu. Nesnáším to, protože když odcházíme, doma necháváme naši nemocnou sestru a také nikdy nemáme dostatek jídla a vody. Otce kvůli tomu vidím jen velmi málo. Hodněi mi chybí příběhy, které mi čítával. Často mi také vyprávěl, jak chodil do školy. Také bych ráda znovu chodila do školy, ale ve městě je to příliš nebezpečné a proto musím zůstat s mámou a sourozenci a starat se o naše políčko