Migrace

Sítě, komunikace a transnacionalismus

Globální migraci nastartovaly v 19. století lepší podmínky k cestování a lepší dopravní prostředky. Nové komunikační a informační technologie zjednodušují migraci dodnes, pomáhají rozšiřovat lidské osídlení a umožňují rozvíjet a udržovat sociální vazby napříč národními hranicemi, čímž dávají migraci nový rozměr. Tyto nové druhy migrace, a celkově způsob života, často dostávají předponu "trans", což má naznačit jejich přeshraniční charakter: transnacionalizmus, transmigrace a transmigranti.

Transmigranti se cítí jako doma v tzv. transnárodním nebo nadnárodním prostoru - prostoru, který překračuje národní hranice, např. pochází z Brna, pracují ve Vídni, jezdí za zábavou do Bratislavy, nebo pendlují mezi Bruselem, Prahou a Bratislavou a nevidí na tom nic zvláštního.

Lidé často "myslí v krabičkách" - v určitých kategoriích. Přiřazují se do národních krabiček, díky kterým si utvrzují vlastní identitu. Ať už jsou Poláci, Španělé nebo Češi. Podle tohoto krabičkového způsobu myšlení si musíme vybrat jedno nebo druhé. Mnoho lidí se řídí touto myšlenkou. Narodili se ve své zemi, jen málokdy se pohnuli dál od domu. Lidé, kteří myslí jinak, jsou pro ně neukotvení a vytržení z kořenů. To však není jediný způsob myšlení. Velmi mnoho lidí migruje, a tedy přechází z jedné krabičky do druhé. Identifikovat pro ně jednotlivé krabičky proto není snadné. A mnohdy ani potřebné.

Jak jsme si již řekli, 200 milionů lidí na světě žije v jiné zemi než v té, ve které přišli na svět. Kromě toho jich minimálně dvakrát tolik žije v jiné zemi, než kde se narodili jejich rodiče.

K tomu je třeba připočíst zhruba půl miliardu lidí, kteří migrují v rámci své vlastní země. Trvalá změna bydliště a sociálního prostoru se tak v současnosti týká více než miliardy lidí. To je mnohem více než je počet mezinárodních migrantů podle statistik OSN.

Přečtěte si následující příběh mexických migrantů ve Spojených státech, který popsal sociolog Ludger Pries.