Gender

Sebepoškozující chování a zdravotní problémy

Genderové stereotypy přinášejí v mnoha ohledech očekávání, která jsou jen velmi těžko splnitelná. Jedním z takových stereotypních konceptů je mýtus krásy, který zejména u dívek a žen podsouvá, že krásný vzhled je klíčová ženská kvalita.

Mýtus krásy je soubor genderových stereotypů podsouvající představu, že klíčovou kvalitou ženskosti je krása.

Mýtus krásy vytváří obrovský tlak na dívky a ženy (ale stále více i na chlapce a muže). Touha líbit se je vlastní všem lidem. Definice krásy se však liší v závislosti na kultuře nebo době, v které žijeme. Problém nastává, když se jako "přirozená" ženská krása definuje něco, co většina populace nemůže dosáhnout jinak než "nepřirozeně", pokud je vymezena pouze pro určité krátké životní období (stáří je ošklivé), pokud je představa krásy jedné kultury povýšena nad všechny ostatní, a hlavně, která ohrožuje zdraví a životy žen.

Stále více dívek nejen v ČR trpí poruchami přijímání potravy a většina žen někdy v životě držela dietu, aby zhubla. Znamená to, že většina žen je obézních? Pokud ano, jak může být "přirozeným" ideálem něco, co většina žen nemůže dosáhnout? Tento problém má však vážnější pozadí, než by se na první pohled mohlo zdát. To, co se nám zdá hezké, co se nám zdá "sexy" se musíme naučit. Pokud se děti učí, že ženy jsou pěkné tehdy, pokud jsou štíhlé a muži tehdy, pokud mají "dobré svaly", trpí obavami o svůj vzhled tím více, čím jsou ideálu vzdálenější. Ve společnosti, kde se ženská krása ("sex appeal") cení více než ženská práce - porovnejme příjmy modelek nebo výhry v soutěžích miss s odměňováním ženské práce, je v moci mýtu krásy každá žena a dívka. Jelikož většina populace ideál nedosahuje, trpí většími či menšími frustracemi v důsledku obavy o svůj vzhled.

Mýtus krásy redukuje osobnostní charakteristiky a talent na něco, co není natolik podstatné jako krása. Důsledkem mýtu krásy je například situace, že zaměstnání, kde se cení krása žen (modelky, moderátorky, apod..) Jsou nesrovnatelně lépe placené v oblasti "ženských profesí". V případě mužů tomu tak není. Mnohé "mužské profese” jsou nejen lépe odměňovány, ale i více ceněné než profese modela či moderátora.

Zvláště pro děti a mladé lidi je názor okolí, hlavně vrstevníků prioritní. Mnohé děti se starostmi o svůj vzhled zabývají do takové míry, že je to omezuje v osobnostním rozvoji. Právo na osobní rozvoj je jedním z lidských práv.

Jako následek mýtu krásy ženy vydávají z vlastního (už tak v průměru nižšího příjmu, než muži) velké sumy na kosmetické produkty, estetické zásahy, včetně podstupování rizik plasticke chirurgie a diet. Ještě závažnějším důsledkem mýtu krásy jsou poruchy příjmu potravy, kterým čelí stále mladší dívky. Anorexie, bulimie, závislost na cvičení a další dopady mýtu krásy ohrožují nejen ambice a příjem žen a dívek (ale už i chlapců), ale především jejich zdraví a dokonce životy (světové statistiky ukazují, že nejvíce onemocnění vzniká v období puberty a adolescence, tedy ve věku 12 až 18 let. Anorexie je třetí nejčastější chronickou nemocí u dospívající mládeže).

Negativní zdravotní důsledky genderových stereotypů postihují ženy i muže. Zatímco u žen je to především násilí a mýtus krásy, u mužů je ohrožení zdraví důsledkem mnoha stereotypních "příkazů" mužskosti. Především diktát "být silný" obsahuje mnohá rizika. Muži nesmějí projevovat své city, což ohrožuje jejich psychické zdraví. Snaha mužů najít pomoc u jiných lidí v případě, že mají problémy, může být definována jako závislost, nesamostatnost, slabost,... To se s představou o "ideálním muži" vylučuje. Diktát být silný je často spojován s příkazem "být odvážný". Projevy odvahy často hraničí s rizikovým chováním, v důsledku čehož jsou muži častěji vystaveni úrazům, či riziku onemocnění ze stresu v důsledku tlaku na výkon. Síla a odvaha bývají často vnímány i jako schopnost projevit agresi. Ohrožují tak nejen samotné muže, ale i jejich okolí.

"... To, čemu se říká odvaha, tak vlastně někdy spočívá v určité formě zbabělosti: důkazem jsou nejrůznější situace, kdy vůle ovládat, vykořisťovat či utlačovat dokázala přivést k zabíjení, mučení či znásilňování právě a jen proto, že si našla oporu v "mužné" obavě z vyloučení ze světa "mužů" nepoznajících slabost; mužů nazývaných někdy "ostří hoši", protože jsou tvrdí k vlastní bolesti, ale hlavně k bolesti těch druhých" (Pierre Bourdieu: Nadvláda mužů)