Kritické myšlení
Tento modul objasňuje, co znamená myslet kriticky, odhalovat skryté kontexty a číst mezi řádky.
Jak číst noviny
Samostatnou kategorií zdrojů jsou média. Obecně se považují za důvěryhodnější hlavní média než bulvár, který nejednou přináší senzace a rád zveličuje.
Důležité je přitom rozlišovat zpravodajství od publicistiky. Zpravodajství věcně, stručně a přesně přibližuje aktuální či neznámou událost. Publicistika hledá souvislosti, spojení, dělá závěry a hodnocení, argumentuje. Zpravodajství by mělo objektivně informovat, zatímco publicistika může přinášet názory novinářů. Je pak pouze na čtenáři, zda se s publicistickým příspěvkem ztotožní.
I když by mělo být zpravodajství věcné, nejednou se v něm setkáme s nedostatkem objektivity. Novináři to dělají několika triky. Někdy například v textu citují dva odborníky se stejným názorem, ale neosloví stranu s opačným názorem. Takovým způsobem vědomě či nevědomě podsouvají názory jako fakta a nabízejí pouze dílčí informace.
Pokud novinář zachází s fakty bez uvedení jejich zdroje, kritický čtenář by měl zbystřit pozornost. Nemusí to nutně znamenat, že si novinář úmyslně vymýšlí, čtenář by však měl mít možnost si informace jednoduše ověřit.
Objektivitě ve zpravodajství dále škodí i nevhodný výběr slov. Zpravodajství by mělo vždy používat neutrální jazyk. Nepatří do něj expresivní slova, protože ta jsou citově zabarvena a mohou tak ovlivnit celkový tón článku, a tedy i podávané informace. Čtenář může odhalit subjektivitu novináře například tak, že si bude všímat, jaká přídavná jména a příslovce zvolil.
Příklad:
“Šikovní policisté chytili čtyři lupiče”. Přídavné jméno šikovní je ve větě subjektivní. To, že policisté chytili čtyři lupiče, nevypovídá nic o jejich celkové šikovnosti. V minulosti týmž policistům 20 lupičů uniklo.