Gender

Feminismus v dějinách

Přestože některé ženy i muži odnepaměti poukazovali na skutečnost, že ženy a muži jsou stejnými lidskými bytostmi, se stejnými schopnostmi, touhami a potřebami, šlo spíše o jednotlivé myslitelky a myslitele či reformátorky a reformátory. Od antických dob jich známe několik (Diotima, Hypatia, Christine de Pisan nebo později Olympe de Gouges, Harriet Taylor Mill či Mary Wolstonencraft). O feministickém hnutí jako organizovaném snažení je možné hovořit až tehdy, pokud je založeno na teoretických východiscích, vytváří strategie zaměřené na prosazování skutečné sociální změny a má kapacity na jejich prosazení. Podle této definice je možné poprvé v dějinách mluvit o feministickém hnutí až v souvislosti s emancipačního snahami v devatenáctém století, hlavně v kontextu hnutí za volební právo žen - hnutí sufražetek. Z historického hlediska lze hovořit o dvou "vlnách" feministického hnutí.

Zdroj

Olympe de Gouges

Olympe de Gouges byla vlivná myslitelka, spisovatelka a autorka divadelních her, která upozorňovala na nerovnoprávné postavení žen ve Francii. Ačkoli podporovala občanské svobody, které deklarovala Francouzská revoluce, svým jedinečným ironickým jazykem připomínala, že svoboda a rovnost se ani v revolučním Francii ženám nepřiznává. Na protest proti tomuto stavu vydala dílo Deklarace práv ženy a občanky (Declaration of the Rights of Woman and the Female Citizen), kde zpochybňovala skutečnou rovnost prezentovanou v klíčovém revolučním dokumentu Deklarace práv člověka a občana. Připomínala, že navzdory tomuto zásadnímu lidskoprávnímu dokumentu, který hovoří o rovnosti všech, ve Francii se rovnost a svoboda týká pouze mužů, ne však žen. I za tento svůj čin byla obviněna z pobuřování, zkaženosti a ohrožování revoluce, následně byla odsouzena a popravena pod gilotinou.