Světová ekonomika

Nejsem "banka" v běžném slova smyslu. Jsem speciální agentura OSN, která má 184 členských států. Tyto země jsou společně odpovědné za financování této instituce i za použití peněz. Dnes jsem obvykle označována jako Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) - finanční fond, který dotuje a poskytuje bezúročné půjčky nejchudším zemím světa.

To, že podporuji privatizaci, příliv zahraničních investic a liberalizaci obchodu, chudobu příliš nezmírňuje, často je to naopak - nahrazení domácí produkce zahraniční může chudobu ještě prohlubovat. V letech 1990 a 2001 žilo na Zemi z méně než jednoho dolaru na den více než miliarda lidí. Pokud nebereme v úvahu Čínu, tento údaj stoupal. Ve skutečnosti může být toto číslo mnohem vyšší, protože mnou používané metody výpočtu, které jsou jediným zdrojem takových statistik, jsou podle mnohých velmi diskutabilní.

Jsem agenturou OSN. Byl jsem založen po 2. světové válce a sídlím ve Washingtonu. Hlasovací práva současných 188 členských států jsou rozděleny na základě jejich podílu na globálním kapitálu, od něhož se odvozuje výše jejich vkladu - čím vyšší vklad, tím větší podíl na hlasovacím právu. Mým hlavním posláním je podporovat mezinárodní obchod prostřednictvím mezivládní spolupráce. Kontroluji globální měnovou politiku, odstraňuji obchodní omezení a v případě negativní platební bilance poskytuji půjčky.

Členové s nejvyšším podílem hlasů jsou USA s 16,75 procenty, Japonsko se 6,23 procenty, Německo má 5,81 a Francie 4,29 procenta hlasů. Na rozhodování je potřebných 85 procent hlasů. Jelikož hlasy jsou rozděleny podle výšky vkladu odvozené od podílu na světovém hospodářství, USA a členské státy EU mají dohromady rozhodovací moc. Bývalý šéf Světové banky Joseph Stiglitz tuto situaci popsal slovy: "Nikoho by nikdy nenapadlo, že jednou z největších překážek pro rozvojové země" jsem já sám.

Jsem organizací OSN, založili mě v roce 1995 a moje centrála sídlí v Ženevě. V roce 2013 jsem měla 159 členských zemí. Vytvářím pravidla pro globální obchod a ekonomické vztahy a působím jako prostředník v obchodních sporech mezi zeměmi. Mým cílem je odstranit překážky obchodu a zcela uvolnit pohyb zboží, surovin a služeb. Taková ekonomika může podle mě poskytnout rovnováhu, protože tím nikdo nebude znevýhodněn.

Jsem pevně odhodlána zavádět volný obchod. Moji kritici jsou skeptičtí, zda je volný obchod výhodný pro všechny členské státy. Státy přezdívané "asijští tygři" totiž posílily, když po dlouhou dobu chránily své ekonomiky a otevřely je až když začaly být skutečně úspěšné a jejich vliv rostl. Dokonce ani EU, šampion volného obchodu, nehraje fér. Například zemědělské produkty z EU jsou dotovány, proto zemědělci v západní Africe nemohou konkurovat levné produkci v EU.

Navíc se až polovina veškerého obchodu odehrává mezi ekonomicky rozvinutými průmyslovými zeměmi. Tyto země převzaly vedoucí úlohu a diktují svá pravidla. Ekonomicky méně rozvinuté země jsou tak odsunuty do role diváků a obětí.

Pobočky máme v několika zemích, ale naše sídla jsou většinou v Evropě, Severní Americe nebo v Japonsku. Celosvětově existuje asi 82 tisíc podobných firem s 800tisíci sídly v zahraničí. Tyto společnosti řídí asi 2/3 celosvětového obchodu. Příkladem je společnost Nestlé. Tato společnost sídlící ve Švýcarsku je největší potravinářskou společností na světě a má roční zisk ve výši 73 milionů eur. To je více než HDP Bulharska.

Díky našim rostoucím ziskům roste i náš politický vliv. Společnosti jako jsme my vyvíjejí na vlády tlak - hrozí jim, že pokud vlády nesplní určité podmínky, přemístíme své dceřiné společnosti do jiných zemí. Tyto podmínky jsou často v neprospěch lidí a životního prostředí - jde například o oslabení práv pracovníků či volnější předpisy v oblasti životního prostředí. V případě Nestlé to je např. privatizace pitné vody, která lidem bere základní zdroj a pak jim ho prodává zpět v drahých plastových lahvích

Jsem členem státu nebo komunity. Vedle občanství existují práva jako je např. právo volit. Ale jsou i povinnosti jako je placení daní. V rámci rozvojových politik se často hovoří o globálních občanech. Tento pojem vystihuje myšlenku, že všichni lidé jsou součástí jednoho světa a ne jen jeho zlomkem. Díky globalizaci jsou propojeni všichni lidé. Cílem je vidět sám sebe jako součást globálního společenství, které přesahuje myšlenku národních států. “Globální občané” přijímají odpovědnost za své činy a podporují udržitelný a spravedlivý svět.

Jsem víc než jen zákazník. Můj vliv nekončí u pultu supermarketu. Jsem schopen vyjádřit svůj názor a od byznysu a politiků žádat spravedlivé podmínky pro všechny části obchodního řetězce.

Jsem jednou z nejdůležitějších institucí ve státě. Vedu, řídím a dohlížím na domácí a zahraniční politiky země. Obvykle se skládám z hlavy státu či premiéra a několika ministrů. V demokratických zemích se pravidelně, vždy po 4 či 5 letech, měním po svobodných volbách. Skládám se ze zástupců, kteří by měly prosazovat zájmy občanů.

Jsem jednou z nejdůležitějších institucí ve státě. Vedu, řídím a dohlížím na domácí a zahraniční politiky země. Obvykle se skládám z hlavy státu či premiéra a několika ministrů. V demokratických zemích se pravidelně, vždy po 4 či 5 letech, měním po svobodných volbách. Skládám se ze zástupců, kteří by měly prosazovat zájmy občanů.