Rozvoj

Miliarda nejchudších

Co s tím můžeme dělat? Podle Paula Collieriho tyto země nemůžeme zachránit. Zachránit se mohou jen samy. V každé zemi z “chudé miliardy” jsou lidé, kteří se snaží tuto situaci změnit, ale většinou jsou poraženi vnitřními mocenskými silami místních elit, které změnu nechtějí. Těmto lidem bychom měli pomoci. Dostat se ven z pastí chudoby není vůbec jednoduché a intervence rozvojových agentur k tomu stačit nemusí. Collier ve své knize "Miliarda nejchudších" navrhuje čtyři nástroje, které mohou pomoci zemím ztraceným v pasti chudoby:

• Rozvojová spolupráce

  Prvním nástrojem je rozvojová spolupráce, která je standardní odpovědí západního světa na rozvojové problémy chudých zemí. Rozvojová spolupráce však čelí stále více kritice. Posledních čtyřicet let podpory totiž přineslo v nejchudších zemích jen malý pokrok. Collier je proto k navyšování peněz do rozvojové spolupráce skeptický. Je mu jasné, že tradiční rozvojová spolupráce má při řešení problémů nejchudší miliardy své limity. Stále však může hrát významnou roli, a to tehdy, když se zacílí na podporu reformátorů a reformních procesů zemím, které jsou ochotny zlepšit správu věcí veřejných.

• Vojenské intervence

  Druhým a pravděpodobně nejkontroverznějším nástrojem, který Collier navrhuje, je vojenská intervence. Collier tvrdí, že i přes špatné zkušenosti s válkami v Iráku a Afghánistánu by mezinárodní společenství mělo zvážit použití vojenské síly jako jednoho z nástrojů pomoci miliardě nejchudších. Collier uvádí jako příklad Rwandu a Somálsko, kde by podle něj důraznějši a dřívější včasné vojenské intervence mohly zabránit utrpení milionů lidí. Jako pozitivní příklad vojenské intervence uvádí případ Sierra Leone, kde se britské vládě s relativně malým počtem vojáků podařilo ukončit krvavou občanskou válku. Collier navrhuje, aby mezinárodní společenství drželo jakousi vojenskou ochranu proti převratům, přičemž by se vztahovala pouze na demokraticky zvolené vlády. Podle Colliera by to mohlo přinést větší politickou stabilitu a reformním vládám by to usnadnilo postavit se vládnoucí moci.

• Legislativa a deklarace

  Jako třetí instrument Collier navrhuje použití legislativy a různých cílených zákonů či prohlášení. Jeden ze způsobů, jak využít zákony ve prospěch miliardy nejchudších, je zabránit výběru peněz ukradených zkorumpovanými vládami uložených na bankovních účtech v zapádním světě. Collier navrhuje, aby firmy zapojené do korupce v ekonomicky méně rozvinutých zemích čelili trestnímu stíhání ve svých domovských zemích. Kromě toho se Collier zasazuje za několik mezinárodních listin, které by v zemích nejchudší miliardy přinesly výhody reformním vládám. Nejzajímavější z těchto návrhů je charta příjmů z přírodních zdrojů. Součástí této charty by mělo být, aby se smlouvy o těžbě přírodních zdrojů dražily v mezinárodní dražbě. To by vlády přimělo k přidělování smluv zájemcům s nejvyšší nabídkou a ne těm, kteří dají nejvyšší úplatek. Zároveň by to znamenalo, že smlouvy, které nebyly uzavřeny v transparentním procesu, by nebyly pro reformní vlády právně závazné.

• Obchodní politika

  Jako čtvrtý a poslední nástroj Collier navrhuje zavést obchodní politiku “reverzní marginalizace”. Problémem pro nejchudší země totiž podle něj není to, že byly zneužity v mezinárodním obchodě a v procesu globalizace, ale spíše to, že byly z globalizace vynechány. Collier se proto zasazuje za aktivní obchodní politiku ze strany ekonomicky rozvinutých zemí, která by pomohla nejchudším zemím vybudovat si vlastní vývozní kapacity.