Rozvoj
Tento modul se zabývá tématem rozvoje, co to vlastně je a jak se nás dotýká.
Miliarda nejchudších
Paul Collier se ve své knize "Miliarda nejchudších" snaží vysvětlit, proč se nejchudším zemím nedaří a co by se s tím dalo dělat.
Podle Colliera, který je profesorem na Oxfordské univerzitě, nejsou některé země nebo regiony schopné růst, protože uvízly v rozvojové pasti. Identifikuje čtyři druhy těchto pastí.
Konflikty
První ze čtyř pastí představují konflikty. lidí z nejchudší miliardy jsou obětmi občanské války nebo se z ní zotavují. Války přitom zatahují lidi do začarovaného kruhu. Nízký ekonomický růst znamená vysokou nezaměstnanost, která generuje dostatek rozhněvaných mladých mužů, kteří jsou připraveni bojovat. Konflikt pak ničí infrastrukturu a odrazuje investory, takže vzniká méně příležitostí a růst se snižuje - a jsme zpátky na začátku. Podstatnou součástí řešení chudoby by tedy mělo být budování míru.
Vnitrozemí se špatnými sousedy
Další past je geografická - k chudobě přispívá vnitrozemská poloha země, která je obklopena nepřátelsky naladěnými sousedy. z nejchudší miliardy lidí žije ve vnitrozemských státech. Ty představují pro rozvoj skutečnou výzvu. Být ve vnitrozemí nemusí být pohromou, pokud mají vaši sousedé slušnou infrastrukturu, kterou vám dovolí používat, abyste se dostali k přístavům, které vám rovněž musí dovolit využívat. Collier uvádí jako příklad , které může obchodovat prostřednictvím Itálie a Německa. Ale pokud vás vaši sousedé nemají rádi, nebo jsou to tzv. “basket-case země” - takové, se kterými to jde z kopce a nedokáží si plnit závazky, nedokážete exportovat. Porovnejte Švýcarsko s Ugandou, která hraničí s , Jižním Súdánem, Somálskem, Rwandou, Kongem a .
Past přírodních zdrojů
Další pastí chudoby jsou přírodní zdroje. Tvrzení, že bohatství přírodních zdrojů může být faktorem chudoby, zní na první poslech trochu paradoxně, stačí se však podívat na Jižní Súdán, a - přestože mají ropu, nejsou na tom růžově. Naopak. Jde o formu tzv. kletby nerostného bohatství, která se může projevovat různě (také v zemích menšinového světa). Platí však, že jen vzácně se přírodní bohatství vrátí zpět lidem nebo vede k dobře spravované společnosti. Někdy je to prostě jen proto, že příjmy skončí na pár zahraničních bankovních účtech vedoucích představitelů státu či korporací. Jiným velkým problémem může být i nával investic do jednoho odvětví, který přetáhne kapitál a know-how ze všech ostatních odvětví hospodářství.
Špatné vládnutí v malé zemi
Tři čtvrtiny lidí z miliardy nejchudších žijí v zemích, které selhávají nebo nedávno selhaly. Jedná se o země jako např. , Haiti, nebo Zimbabwe. V zemích, jejichž vlády nefungují, případně existují jen ve svůj prospěch, rozvoj není možný. Je obtížné určit kolik to stojí, ale Paul Collier odhaduje, že každý takovýto stát stojí světovou ekonomiku sto miliard dolarů. Možná vojenská intervence a pomoc dané zemi by byla finančně méně náročná. Nemusí to nutné znamenat nebo Irák.