Rozvoj

Naučit chytat ryby nestačí
Jak (ne)dělat rozvoj

Cílem rozvoje není, aby každý materiálně chudý člověk na celém světě dosáhl životní úroveň lidí střední třídy například ve Spojených státech amerických, které se vyznačují vysokou mírou rozvodovosti, drogových závislostí a duševních nemocí. Cílem je pomoci jim při dosahování příležitostí, zajistit jim bezpečné prostředí pro život a dát lidem možnost bojovat za svá práva. Náš pohled by měl být každopádně méně o dávání odpovědí na to, co chudí potřebují a více o kladení otázek a pokoušeni se pochopit souvislosti - například jak daná komunita funguje. Zároveň bychom měli být připraveni podívat se na věc z jiného úhlu (jako hledači). Neměli bychom mít program nebo plán v předstihu (jako plánovači). Rovněž je důležité neaplikovat své vlastní kulturu a kontext do souvislostí, které neznáme.

V historii rozvojové spolupráce vidíme tři základní přístupy:

• charitativní přístup
• přístup zaměřený na potřeby
• přístup zaměřený na lidská práva

Charitativní přístup k rozvoji je nejstarším přístupem. Po desetiletích dělání charity si lidé uvědomili, že tento přístup k rozvoji nevede (přesto ho některé organizace stále dělají). Druhým je přístup zaměřený na potřeby, i ten má však své limity. Nejnovější přístup je zaměřen na lidská práva a snaží se chudým (a zvláště těm nejchudším) umožnit řídit si svůj vlastní rozvoj.